Kardio-onkologie, onko-kardiologie – editorial


Autoři: Lubomír Elbl
Působiště autorů: Privátní kardiologická ambulance, Brno
Vyšlo v časopise: Vnitř Lék 2017; 63(3): 161-162
Kategorie: Editorialy

Komentář k | Editorial on

Vyskočil J et al. Kardiovaskulární komplikace nádorů a jejich léčby. Vnitř Lék 2017; 63(3): 200–209.

V posledních 30 letech se výrazně snížila mortalita a prodloužilo se přežívání pacientů se zhoubnými nádory především díky časné diagnostice, moderním léčebným strategiím a pokroku v chirurgické léčbě nádorů. Dlouhodobé přežívání nemocných je na druhé straně doprovázeno možností poškození jiných orgánových systémů vlastní protinádorovou terapií. Jedno z nejzávažnějších je poškození kardiovaskulárního systému. Kardiovaskulární choroby jsou v současné době druhou příčinou v dlouhodobé morbiditě a mortalitě nemocných po onkologické léčbě. Konvenční terapie a cílená léčba nádorů jsou spjaty se zvýšeným rizikem poškození srdce, které zahrnuje poškození funkce levé komory srdeční, rozvoj srdečního selhání, dále vznik arteriální hypertenze, plicní arteriální hypertenze, vazospastické a tromboembolické ischemie, celého spektra srdečních arytmií. Léčba spolu se změnou životního stylu může akcelerovat vznik metabolického syndromu [1].

Některé pozdní následky mohou být ireverzibilní a vedou k progresi srdečního poškození, jiné mají jen dočasný průběh bez dlouhodobých následků. Vedle farmakoterapie nádorových onemocnění se manifestuje i radioterapie jako významný rizikový faktor časného a pozdního poškození srdečních struktur (radiation-induced heart disease – RIHD), které se projevuje poškozením perikardu, myokardu, chlopenního aparátu, vznikem arytmií, ischemické choroby srdeční. Výskyt těchto komplikací je podmíněn kumulací rizikových faktorů [1,2].

Onkologové tak stojí před problémem vlastní léčby, která může svými vedlejšími následky negativně ovlivnit další přežívání nemocných i přes úspěchy léčebných režimů. Nová disciplína kardio-onkologie vznikla za účelem optimalizovat péči o onkologicky nemocné, kteří se nacházejí ve fázi léčby nebo v období po úspěšné terapii, abychom zamezili neočekávaným komplikacím, popřípadě včas zahájili terapii pozdních kardiovaskulárních následků [3].

Nádorové a srdeční choroby patří k nejčastějším příčinám morbidity a mortality v industriálních zemích. I přesto můžeme mít důvod k optimizmu, neboť pokrok v prevenci, diagnostice a léčbě těchto onemocnění vedl ke zvýšení šancí onkologických nemocných na přežití u řady nádorů. 5leté přežití pacientek s časným stadiem karcinomu prsu bylo v roce 1990 asi 78%, zatímco v roce 2012 to bylo 88 %. Podobné nálezy byly popsány u nemocných s hematologickými malignitami a testikulárním karcinomem. Předpokládá se, že v příští dekádě se zvýší dlouhodobé přežívání onkologických nemocných obecně o dalších 30 %. V USA se odhaduje, že v roce 2022 bude žít asi 18 milionu pacientů, kteří prodělali léčbu onkologického onemocnění. Tito nemocní s sebou nesou další ekonomické a medicínské riziko manifestace pozdního kardiovaskulárního poškození. Jde o riziko přímé (myokardiální toxicita, ischemie, hypertenze, arytmie) a nepřímé (negativní změna životního stylu). Kardiovaskulární choroby jsou velmi častou příčinou úmrtí onkologických nemocných, u žen nad 50 let věku po terapii karcinomu prsu dokonce častější příčinou než vlastní nádorové onemocnění. U dospělé populace není vždy jasné, zda výskyt kardiovaskulárních chorob jasně souvisí s protinádorovou terapií nebo zda se jedná o proces související s věkem, tak jak je tomu v běžné populaci. Jiné údaje poskytují dlouhodobé pediatrické studie, které prokázaly v období 15–25 let po terapii 15násobné zvýšení výskytu chronického srdečního selhání, 10násobné zvýšení výskytu kardiovaskulárních onemocnění, 9násobné zvýšení výskytu cévních mozkových příhod a 8,2násobné zvýšení srdečních úmrtí ve srovnání s normální populací. Tyto údaje mají velký význam pro dospělou populaci, která čelí po onkologické terapii jednak tváří tvář pozdním následkům terapie a zároveň možným komplikacím, které souvisejí s věkem [1].

V průběhu posledních 5 let dochází k významnému nárůstu zájmu o kardio-onkologii a zároveň ke strmému nárůstu počtu publikací v databázových systémech. Je to odrazem toho, že se danou problematikou začaly zabývat profesní organizace jako American Heart Association, American Society of Echocardiography, European Society for Medical Oncology, American College of Cardiology, ASCO, European Society of Cardiology, Canadian Cardiovascular Society a jiné. Výsledkem jsou i společná guidelines zaměřená na problematiku kardiotoxicity, její diagnostiku a prevenci [3–6].

Problematika kardio-onkologie se velmi rychle rozvíjí, takže se dá očekávat, že bude velmi rychle implementována jako samostatná klinická disciplína do struktury a organizace jednotlivých kardiologických a onkologických společností na úrovni národní i evropské.

Kardio-onkologie je jedním z nově se prosazujících trendů v kardiovaskulární medicíně. Méně se zabývá problematikou vlastního nádorového onemocnění srdce, více je zaměřena na celkovou kardiovaskulární péči o onkologického pacienta. Tento fakt je velmi dobře interpretován v práci autorů Vyskočil et al publikované v tomto čísle časopisu Vnitřní lékařství. Kardio-onkologie se zabývá časnou diagnostikou kardiovaskulárních komplikací, jejich léčbou, vymezením rizikových faktorů pro kardiotoxicitu a dlouhodobým sledováním onkologických nemocných po ukončení léčby. Kardio-onkologie se stala významnou součástí programu péče o onkologického pacienta.

prof. MUDr. Lubomír Elbl, CSc.

kardiologie.lesna@seznam.cz

Privátní kardiologická ambulance, Brno

www.kardiolesna.cz

Doručeno do redakce 12. 2. 2016


Zdroje

1. Curigliano G, Cardinale D, Dent S et al. Cardiotoxicity of Anticancer Treatments: Epidemiology, Detection, and Management. CA Cancer J Clin 2016; 66(4): 309–325. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.3322/caac.21341>.

2. Cuomo JR, Sharma GK, Conger PD et al. Novel concepts in radiation-induced cardiovascular disease. World J Cardiol 2016; 8(9): 504–519

3. Herrmann J, Lerman A. An Update of Cardio-Oncology. Trends Cardiovasc Med 2014; 24(7): 285–295. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.tcm.2014.07.003>.

4. Zamorano JL, Lancellotti P, Daniel Rodriguez Muňoz DR et al. 2016 ESC Position Paper on cancer treatments and cardiovascular toxicity developed under the auspices of the ESC Committee for Practice Guidelines: The Task Force for cancer treatments and cardiovascular toxicity of the European Society of Cardiology (ESC). Eur J Heart Failure 2016; 19(1): 9–42. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1002/ejhf.654>.

5. Aleman BMP, Moser EC, Nuver J et al. Cardiovascular disease after cancer therapy. EJC 2014; 12(1): 18–28. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.ejcsup.2014.03.002>.

6. Bovelli D, Plataniotis G, Roila F. [ESMO Guidelines Working Group]. Cardiotoxicity of chemotherapeutic agents and radiotherapy-related heart disease: ESMO Clinical Practice Guidelines. Ann Oncol 2010; 21 (Suppl 5): v277-v282. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1093/annonc/mdq200>.

Štítky
Diabetologie Endokrinologie Interní lékařství

Článek vyšel v časopise

Vnitřní lékařství

Číslo 3

2017 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se