Výsledky projektu PREDICTIVE v České republice


Results of the PREDICTIVE project in the Czech Republic

Introduction:
The PREDICTIVE project was an international multicentric, open observation study evaluating the safety and efficiency of insulin detemir in clinical practice. 1,695 type 1 or 2 diabetes mellitus (DM) patients were enrolled in the study in the Czech Republic. The patients were treated by insulin detemir for the period of 26 weeks in accordance with the standard scheme implemented by the treating doctor.

The primary objective of the study was to monitor the incidence of serious adverse events including severe hypoglycaemias. The secondary objective of the study (the number of adverse events, the incidence of all and nocturnal hypoglycaemic episodes, the variability of fasting glycaemia, the change in HbA1c at the end of the study, the change in the patients’ weight) focused on the safety and efficiency of diabetes treatment.

Results:
Insulin detemir therapy resulted in a statistically significant decrease in all nocturnal episodes (from 26.8 to 10.4 episodes/patient/year in type 1 DM; from 9.2 to 2.6 in persons with type 2 DM), in severe nocturnal episodes (from 2.5 to 0.1 episode/patient/year in type 1 DM, and from 0.6 to 0 in type 2 DM), and also in hypoglycaemic nocturnal episodes (from 7.2 to 1.8 episode/patient/year in type 1 DM and from 1.7 to 0.3 in type 2 DM) as compared with the period preceding the therapy. In addition, detemir therapy resulted in a statistically significant improvement of diabetes compensation characterised by a decrease in the average HbA1c from 7.6% to 6.7% in type 1 DM patients, and from 7.9% to 7.0% in type 2 DM patients. Average fasting glycaemia recorded a significant decrease by 2.4 mmol/l in type 1 DM patients, and by 2.3 mmol/l in type 2 DM patients. Also the variability of fasting glycaemia recorded a significant decrease at the end of the study in both patient groups. No major change in weight was recorded in the course of the study in persons with type 1 DM, while a significant decrease in weight was recorded for type 2 DM patients.

Conclusion:
The results of the study PREDICTIVE confirmed the data from randomised studies on the safety and efficiency of insulin detemir treatment in the conditions of standard clinical practice in the Czech Republic.

Key words:
diabetes mellitus – insulin detemir – hypoglycaemia – HbA1c


Autoři: M. Honka
Působiště autorů: Interní klinika FN Ostrava, přednosta doc. MUDr. Arnošt Martínek, CSc.
Vyšlo v časopise: Vnitř Lék 2008; 54(4): 361-367
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Úvod:
Projekt PREDICTIVE byl mezinárodní multicentrickou, otevřenou, observační studií hodnotící bezpečnost a efektivitu inzulinu detemir v klinické praxi. V České republice bylo do tohoto projektu zařazeno 1 695 nemocných s diabetes mellitus 1. nebo 2. typu (DM1/2T). Tyto osoby byly po dobu 26 týdnů léčeny inzulinem detemir podle standardní praxe jejich ošetřujícího lékaře.

Cíl:
Primárním cílem studie bylo sledování výskytu závažných nežádoucích účinků, včetně těžkých hypoglykemií. Sekundární cíle studie (počet všech nežádoucích příhod, četnost všech a nočních hypoglykemických epizod, variabilita glykemie nalačno, změna HbA1c na konci studie, změna hmotnosti nemocných) byly zaměřeny na bezpečnost i účinnost léčby diabetu.

Výsledky:
Při léčbě inzulinem detemir došlo ke statisticky významnému snížení četnosti všech (ze 26,8 na 10,4 epizody/pacient/rok u DM1T; z 9,2 na 2,6 u osob s DM2T), těžkých (ze 2,5 na 0,1 epizody/pacient/rok u DM1T a z 0,6 na 0 u DM2T) i nočních hypoglykemických epizod (ze 7,2 na 1,8 epizody/pacient/rok u DM1T a z 1,7 na 0,3 u DM2T) ve srovnání s obdobím před zahájením léčby. Dále při terapii detemirem došlo ke statisticky významnému zlepšení kompenzace diabetu charakterizované poklesem průměrného HbA1c 7,6 % na 6,7 % u osob s DM1T a ze 7,9 % na 7,0 % u osob s DM2T. Průměrná glykemie nalačno signifikantně poklesla o 2,4 mmol/l u osob s DM 1. typu a 2,3 mmol/l u osob s DM2T. I variabilita glykemií nalačno byla na konci studie signifikantně snížena u obou skupin nemocných. V průběhu studie u osob s DM1T nedošlo k významné změně hmotnosti, u osob s DM2T naopak došlo k signifikantnímu poklesu hmotnosti.

Závěr:
Výsledky studie PREDICTIVE potvrdily data získaná z randomizovaných studií o bezpečnosti a efektivitě léčby inzulinem detemir i v podmínkách běžné klinické praxe v České republice.

Klíčová slova:
diabetes mellitus - inzulin detemir - hypoglykemie - HbA1c

Úvod

Cílem terapie diabetu je dosáhnout u léčených osob takových hodnot glykemií, které jsou velmi blízké hodnotám zdravých jedinců.

Klinický význam dobré kompenzace diabetu je spolehlivě potvrzen výsledky studií DCCT a UKPDS [1-3]. Právě závěry těchto studií byly silným stimulem pro vytvoření cílových hodnot pro HbA1c ve snaze redukovat klinické dopady dlouhodobé nedostatečné kompenzace diabetu [4]. Americká diabetická asociace doporučuje jako cíl dosažení HbA1c < 7,0 % dle DCCT [5] a Česká diabetologická společnost doporučuje hodnotu HbA1c < 4,5 % dle IFCC (odpovídá HbA1c < 6,2 % dle DCCT) [6].

Dosažení kompenzace diabetu je nezbytné pro redukci rizika dlouhodobých komplikací tohoto onemocnění, avšak bývá spojeno s vyšším výskytem hypoglykemických epizod.

Riziko hypoglykemie spojené s používáním inzulinu je zčásti způsobeno farmakokinetickými limitacemi humánních inzulinů určených pro náhradu bazální sekrece, jako je neutral protamin Hagedorn (NPH). Maximum účinku inzulinu NPH se dostavuje mezi 4. a 6. hodinou po jeho podání, což při aplikaci injekce před spaním zvyšuje riziko hypoglykemických epizod v průběhu noci [7]. Kromě toho farmakokinetický profil NPH má značnou variabilitu, což je spojeno s obtížným odhadem délky působení tohoto inzulinu a vyšším rizikem hypoglykemie [7].

Dalším nežádoucím účinkem léčby humánním inzulinem je častý vzestup hmotnosti, který je vnímán řadou nemocných velmi nepříznivě. Uvedené nežádoucí účinky se mohou stát překážkou zahájení léčby inzulinem nebo její intenzifikace a ohrožují komplianci nemocných [8,9].

Inzulinová analoga byla vyvinuta s cílem překonat nedostatky ve farmakokinetických parametrech humánních inzulinů. Dlouhodobá inzulinová analoga, jako je inzulin detemir a inzulin glargin, mají opožděnou a prodlouženou dobu absorpce. Ta vede k vytvoření profilu hladin inzulinu, který se více blíží fyziologii bazální sekrece a umožňuje pacientům lépe předvídat vývoj hladin glykemie [10,11]. Inzulin detemir má ve srovnání s inzulinem NPH kromě lepších parametrů farmakokinetiky a farmakodynamiky i výrazně nižší intraindividuální variabilitu účinku [10,12]. Variabilita účinku je u inzulinu detemir nižší i ve srovnání s inzulinem glargin [13]. V klinických studiích byl inzulin detemir stejně efektivní, ovšem se zřetelně nižším rizikem vzniku hypoglykemie ve srovnání s inzulinem NPH [14-18].

Léčba inzulinem detemir vedla k signifikantně nižším hmotnostním přírůstkům ve srovnání s inzulinem NPH [14-20].

Projekt PREDICTIVE (Predictable Results and Experience in Diabetes through Intesification and Control to Target: An International Variability Evaluation) byl mezinárodní multicentrickou, otevřenou, observační studií hodnotící bezpečnost a efektivitu inzulinu detemir v klinické praxi [21,22]. Cílem studie PREDICTIVE bylo ověřit, zda příznivé výsledky léčby inzulinem detemir dosažené v rámci randomizovaných studiích, lze dosáhnout i v běžné klinické praxi.

Soubor nemocných a metodika

Sledovaná populace projektu PREDICTIVE zahrnovala v Evropě 20 531 nemocných z 11 zemí. Na studii se v České republice podílelo 130 center - diabetologických ambulantních zařízení. V rámci projektu bylo v České republice sledováno 1 695 nemocných. Jednalo se buď o osoby, které již byly léčeny inzulinem a byly z jiných typů inzulinu převedeny na inzulin detemir, nebo o osoby, které byly léčeny dietou a perorálními antidiabetiky, u nichž byl inzulin detemir iniciálním inzulinovým přípravkem. Doba, po kterou byl každý nemocný v rámci projektu sledován, byla asi 26 týdnů a každý nemocný byl vyšetřen na 3 klinických návštěvách. Při vstupní návštěvě, při níž byla zahájena léčba inzulinem detemir, a ve 2 následujících návštěvách po 12 a 26 týdnech od zahájení. Z celkového počtu 1 695 osob bylo 1 523 zařazeno do konečného hodnocení účinnosti. Jednalo se o 790 osob s diabetem DM1T (52 %) a 733 osob s DM2T (48 %). Demografické charakteristiky osob s DM1T a DM2T jsou uvedeny v tab. 1. Výsledky 172 osob (10 %) nebylo možné zahrnout do analýzy, u 56 osob nebyla provedena žádná měření účinnosti a u 116 nemocných neodpovídala délka sledování požadavkům protokolu.

Tab. 1. Demografické údaje souboru.
Demografické údaje souboru.

Doporučené dávkování inzulinu detemir u jednotlivých nemocných odpovídalo standardní praxi jejich ošetřujícího lékaře a po zahájení léčby inzulinem detemir byli nemocní sledováni po dobu 26 týdnů. Ošetřující lékař měl samozřejmě možnost léčbu inzulinem detemir kdykoli přerušit.

Primární a sekundární cíle studie

Primárním cílem studie bylo zjištění incidence závažných nežádoucích účinků, zahrnujících i epizody těžké hypoglykemie. Sekundárními sledovanými parametry byla četnost všech nežádoucích příhod, počet všech a nočních hypoglykemických epizod, HbA1c, průměr glykemie nalačno měřené pomocí self-monitoringu, intraindividuální variabilita hodnot glykemie nalačno (definovaná jako směrodatná odchylka - SD 6 hodnot glykemie nalačno), dávka inzulinu a změna hmotnosti v průběhu studie. Výše uvedené údaje byly získávány z výpovědí a záznamů pacienta a také z dokumentace ošetřujícího lékaře. Počet epizod hypoglykemie byl zaznamenán v období 4 týdnů před zařazením nemocného do studie, a pak srovnáván s obdobím 4 týdnů před jednotlivými návštěvami.

Hypoglykemické epizody byly definovány jako příhody s jednou s následujících charakteristik: 1. příznaky hypoglykemie, které odeznívají po požití sacharidů, aplikaci glukagonu nebo intravenózním podání glukózy, 2. jakékoli hodnoty glykemie < 2,8 mmol/l bez ohledu na přítomnost symptomů.

Těžké hypoglykemie byly definovány jako epizody, při nichž není pacient schopen zvládnout léčbu sám a potřebuje pomoc jiné osoby. Pacient zároveň musel mít uvedenu hodnotu glykemie < 2,8 mmol/l nebo záznam o odeznění symptomů hypoglykemie po požití stravy, aplikaci glukagonu nebo intravenózním podání glukózy.

Statistická analýza

Do hodnocení efektivity byli zařazeni všichni nemocní, kteří měli provedena nejméně 2 měření parametrů - a to při zahájení léčby inzulinem detemir a nejméně ještě jednou během jedné z návštěv ve sledovaném období. Změna parametrů v tomto období oproti vstupním hodnotám při zahájení terapie inzulinem detemir byla hodnocena 2 statistickými testy: za prvé pomocí párového t-testu, a to pro HbA1c, glykemii nalačno, variabilitu glykemie nalačno a pro váhu, a za druhé neparametrickým Wilcoxonovým párovým testem použitým pro četnost hypoglykemických epizod. Počty osob, u nichž byly jednotlivé parametry statisticky zpracovány, jsou uvedeny v grafech ve spodní části každého sloupce. Variabilita glykemie nalačno (vyjádřená směrodatnou odchylkou) byla statisticky hodnocena pouze v případě záznamu 6 naměřených glykemií nalačno před danou návštěvou. Tento požadavek splnilo 1 176 nemocných, u nichž byla analýza variability glykemie nalačno provedena.

Výsledky

Výsledky efektivity

Všechny sledované parametry kompenzace diabetu byly zlepšeny při léčbě inzulinem detemir ve srovnání s předchozí léčbou. Došlo k signifikantnímu poklesu průměrného HbA1c u osob s DM1T (-0,88 %, p < 0,001) i osob s DM2T (-0,93 %, p < 0,001), graf 1. Průměrná glykemie nalačno signifikantně poklesla o 2,4 mmol/l u osob s DM1T a 2,3 mmol/l u osob s DM2T (u obou skupin p < 0,001), graf 2. Taktéž intraindividuální variabilita glykemie nalačno byla významně snížena u nemocných s DM1T (-0,88 mmol/l, p < 0,001) i osob s DM2T (-0,52 mmol/l, p < 0,001), graf 3.

Vývoj hodnot HbA&lt;sub&gt;1c&lt;/sub&gt; v průběhu studie u nemocných s DM1T a DM2T.
Graf 1. Vývoj hodnot HbA<sub>1c</sub> v průběhu studie u nemocných s DM1T a DM2T.

Vývoj hodnot glykemie nalačno v průběhu studie u nemocných s DM1T a DM2T.
Graf 2. Vývoj hodnot glykemie nalačno v průběhu studie u nemocných s DM1T a DM2T.

Vývoj variability glykemie nalačno (vyjádřené jako průměr směrodatných odchylek glykemie nalačno u každého nemocného získaných ze 6 měření glykemie před každou návštěvou) v průběhu studie u nemocných s DM1T a DM2T.
Graf 3. Vývoj variability glykemie nalačno (vyjádřené jako průměr směrodatných odchylek glykemie nalačno u každého nemocného získaných ze 6 měření glykemie před každou návštěvou) v průběhu studie u nemocných s DM1T a DM2T.

Výsledky bezpečnosti

Incidence všech hypoglykemických epizod byla výrazně a signifikantně snížena u obou skupin nemocných: u osob s DM1T ze 26,8 epizod/pacient/rok při vstupu na 10,4 epizody/pacient/rok; u osob s DM2T z 9,2 na 2,6 epizody/pacient/rok (obě skupiny p < 0,001), graf 4. Stejný trend byl zaznamenán u epizod těžkých a nočních hypoglykemií. Četnost těžkých hypoglykemií poklesla ze 2,5 epizody/pacient/rok při vstupu na 0,1 epizody/pacient/rok u nemocných s DM1T a z 0,6 epizody/pacient/rok při vstupu na 0 epizody/pacient/rok u nemocných s DM2T při léčbě inzulinem detemir (u obou skupin p < 0,001), graf 5. Četnost nočních epizod hypoglykemie byla snížena ze 7,2 epizod/pacient/rok při vstupu na 1,8 epizody/pacient/rok u diabetiků 1. typu a z 1,7 epizody/pacient/rok při vstupu na 0,3 epizody/pacient/rok u diabetiků 2. typu při léčbě inzulinem detemir (u obou skupin p < 0,001), graf 6.

Srovnání četnosti všech hypoglykemických epizod před zahájením podávání inzulinu detemir a v průběhu a na konci studie (relativní hodnoty).
Graf 4. Srovnání četnosti všech hypoglykemických epizod před zahájením podávání inzulinu detemir a v průběhu a na konci studie (relativní hodnoty).

Srovnání četnosti těžkých hypoglykemií před zahájením podávání inzulinu detemir a v průběhu a na konci studie (relativní hodnoty).
Graf 5. Srovnání četnosti těžkých hypoglykemií před zahájením podávání inzulinu detemir a v průběhu a na konci studie (relativní hodnoty).

Srovnání četnosti nočních hypoglykemií před zahájením podávání inzulinu detemir a v průběhu a na konci studie (relativní hodnoty).
Graf 6. Srovnání četnosti nočních hypoglykemií před zahájením podávání inzulinu detemir a v průběhu a na konci studie (relativní hodnoty).

Hmotnost nemocných

U nemocných s DM1T byl zaznamenám mírný statisticky nesignifikantní vzestup hmotnosti o 0,3 kg na konci studie. Naopak u osob s DM2T došlo v průběhu sledování k mírnému poklesu hmotnosti o 0,7 kg po 26 týdnech léčby inzulinem detemir (p < 0,05), graf 7.

Vývoj hmotnosti nemocných v průběhu studie u nemocných s DM1T a DM2T.
Graf 7. Vývoj hmotnosti nemocných v průběhu studie u nemocných s DM1T a DM2T.

Dávky inzulinu v průběhu studie

U nemocných, u nichž byl v průběhu studie zachován inzulinový režim, došlo oproti období před zařazením k mírnému vzestupu celkové denní dávky a průměrné dávky bazálního inzulinu na konci studie (tab. 2). Jednalo se o osoby s diabetem 1. i 2. typu užívající režim bazální bolus nebo různé inzulinové režimy v kombinaci s perorálními antidiabetiky.

Tab. 2. Denní dávky inzulinu při vstupu a po 26 týdnech trvání studie.
Denní dávky inzulinu při vstupu a po 26 týdnech trvání studie.

Většina nemocných užívala inzulin detemir pouze v 1 denní dávce. Na konci studie bylo léčeno 1 denní dávkou 74 % nemocných s DM1T a 75 % nemocných s DM2T.

Závěr

Výsledky z observační studie PREDICTIVE v České republice ukázaly, že léčba inzulinem detemir po dobu 26 týdnů signifikantně zlepšuje kompenzaci diabetes mellitus u osob s 1. i 2. typem diabetu. Všechny parametry kompenzace diabetu (HbA1c, glykemie nalačno a intraindividuální variabilita glykemií nalačno) byly signifikantně zlepšeny na konci studie ve srovnání se stavem při jejím zahájení. Tyto výsledky efektivity jsou v souladu s výsledky celé evropské kohorty PREDICTIVE [22], v níž jsou zpracována data 20 531 nemocných z 11 evropských zemí.

Průměrný vstupní HbA1c byl nižší u nemocných z České republiky (7,6 % u osob s DM1T a 7,9 % u osob s DM2T) ve srovnání s průměrem evropské kohorty (8,3 % u osob s DM1T a 8,5 % u osob s DM2T). V průběhu 26týdenní léčby inzulinem detemir došlo ke zlepšení kompenzace diabetu, které mělo trvalý charakter (HbA1c u osob s DM1T byl 6,9 % ve 12. týdnu a 6,7 % ve 26. týdnu, HbA1c u osob s DM2T byl 7,3 % ve 12. týdnu a 7,0 % ve 26. týdnu). Tyto výsledky v ČR jsou poněkud lepší než dosažená úroveň kompenzace diabetu v rámci celé evropské kohorty [22], kde bylo dosaženo průměrného HbA1c 7,6 % u osob s DM1T a 7,8 % u osob s DM2T po 14týdenní léčbě inzulinem detemir.

Zlepšení průměrných glykemií nalačno a intraindividuální variability glykemií nalačno bylo velmi podobné jak v české, tak i evropské kohortě [22] a v ČR bylo dosaženo těchto příznivých výsledků bez významného vzestupu dávky inzulinu.

Stejně jako celoevropské výsledky PREDICTIVE, tak i výsledky české kohorty svědčí pro fakt, že léčba inzulinem detemir významně snižuje incidenci všech, těžkých i nočních hypoglykemií [22].

Řada publikovaných prací i klinická praxe svědčí pro skutečnost, že léčba inzulinem a zlepšení kompenzace diabetu je spojeno se vzestupem hmotnosti nemocných. Léčba inzulinem detemir podle výsledků klinických studií může dosáhnout zlepšení kompenzace diabetu s minimálním vzestupem hmotnosti [15-17,23].

Výsledky PREDICTIVE jak na evropské úrovni, tak i z České republiky ukazují rovněž zlepšení kompenzace diabetu a taktéž bez významnějšího vzestupu hmotnosti u léčených osob.

Randomizované klinické studie jsou nepochybně v klinickém výzkumu „zlatým standardem“ při posuzovaní efektivity a bezpečnosti léčiv. Je ovšem stejně důležité zjistit bezpečnost a účinnost terapie na úrovni celé léčené populace. Odpověď na tyto otázky mají právě dát observační studie, protože se zabývají výsledky léčby v reálné klinické praxi bez uplatnění striktních vylučovacích kritérií, která jsou běžným rysem randomizovaných klinických studií [24]. Za situace, kdy je diabetes plošně rozšířen ve velmi heterogenní populaci, nabývají výsledky observačních studií pro toto onemocnění na významu [25]. Nicméně limitace observačních studií (absence kontrolní skupiny a standardizovaných léčebných postupů) jsou známy [26].

Dosažené výsledky snížení četnosti hypoglykemií a zlepšení kompenzace diabetu při léčbě inzulinem detemir byly již dříve dokumentovány v některých randomizovaných klinických studiích [14-16,18]. Data české kohorty studie PREDICTIVE naznačují, že léčba diabetu inzulinem detemir v běžné klinické praxi může vést k dosažení lepší kompenzace onemocnění, k lépe předvídatelným hodnotám glykemie i nižší incidenci hypoglykemických příhod, a to bez současného výrazného vzestupu hmotnosti nemocných. Výsledky souboru z České republiky jsou velmi podobné výsledkům evropské kohorty a podporují závěry randomizovaných klinických studií s inzulinem detemir.

MUDr. Marek Honka

www.fnpo.cz

e-mail: marek.honka@fnspo.cz

Doručeno do redakce: 29. 10. 2007

Přijato po recenzi: 25. 2. 2008


Zdroje

1. The Diabetes Control and Complications Trial Research Group. The effect of intensive treatment of diabetes on the development and progression of long-term complications in insulin-dependent diabetes mellitus. N Engl J Med 1993; 329: 977-986.

2. The UK Prospective Diabetes Study (UKPDS) Group. Intensive blood-glucose control with sulphonylureas or insulin compared with conventional treatment and risk of complications in patients with type 2 diabetes (UKPDS 33). Lancet 1998; 352: 837-853.

3. The UK Prospective Diabetes Study (UKPDS) Group. Effect of intensive blood-glucose control with metformin on complications in overweight patients with type 2 diabetes (UKPDS 34). Lancet 1998; 352: 854-865.

4. Stratton IM, Adler AI, Neil HA et al. Association of glycaemia with macrovascular and microvascular complications of type 2 diabetes (UKPDS 35): prospective observational study. BMJ 2000; 321: 405-412.

5. American Diabetes Association. Standards of medical care in diabetes. Diabetes Care 2007; 30(Suppl 1): S4-S41.

6. Česká diabetologická společnost http://www.diab.cz/modules.php?name=NDP.

7. Peterson GE. Intermediate and long-acting insulins: a review of NPH insulin, insulin glargine and insulin detemir. Curr Med Res Opin 2006; 22: 2613-2619.

8. Davies M. The reality of glycaemic control in insulin treated diabetes: defining the clinical challenges. Int J Obes 2004; 28(Suppl 2): S14-S22.

9. Korytkowski M. When oral agents fail: practical barriers to starting insulin. Int J Obes Relat Metab Disord 2002; 26 (Suppl. 3): S18-S24.

10. Havelund S, Plum A, Ribel U et al. The mechanism of protraction of insulin detemir, a long-acting, acylated analog of human insulin. Pharm Res 2004; 21: 1498-1504.

11. Lindholm A. New insulins in the treatment of diabetes mellitus. Best Pract Res Clin Gastroenterol 2002; 16: 475-492.

12. Plank J, Bodenlenz M, Sinner F et al. A double-blind, randomized, dose-response study investigating the pharmacodynamic and pharmacokinetic properties of the long-acting insulin analog detemir. Diabetes Care 2005; 28: 1107-1112.

13. Heise T, Nosek L, Ronn BB et al. Lower within-subject variability of insulin detemir in comparison to NPH insulin and insulin glargine in people with type 1 diabetes. Diabetes 2004; 53: 1614-1620.

14. Vague P, Selam JL, Skeie S et al. Insulin detemir is associated with more predictable glycemic control and reduced risk of hypoglycemia than NPH insulin in patients with type 1 diabetes on a basal-bolus regimen with premeal insulin aspart. Diabetes Care 2003; 26: 590-596.

15. Home P, Bartley P, Russell-Jones D et al. Insulin detemir offers improved glycemic control compared with NPH insulin in people with type 1 diabetes; a randomised clinical trial. Diabetes Care 2004; 27: 1081-1087.

16. De Leeuw I, Vague P, Selam JL et al. Insulin detemir used in basal-bolus therapy in people with type 1 diabetes is associated with a lower risk of nocturnal hypoglycaemia and less weight gain over 12 months in comparison to NPH insulin. Diabetes Obes Metab 2005; 7: 73-82.

17. Hermansen K, Davies M, Derezinski T et al. A 26-week, randomized, parallel, treat-to-target trial comparing insulin detemir with NPH insulin as add-on therapy to oral glucose-lowering drugs in insulin-naive people with type 2 diabetes. Diabetes Care 2006; 29: 1269-1274.

18. Philis-Tsimikas A, Charpentier G, Clauson P et al. Comparison of once-daily insulin detemir with NPH insulin added to a regimen of oral antidiabetic drugs in poorly controlled type 2 diabetes. Clin Ther 2006; 28: 1569-1581.

19. Raslova K, Tamer SC, Clauson P et al. Insulin detemir results in less weight gain than NPH insulin when used in basal-bolus therapy for type 2 diabetes mellitus, and this advantage increases with baseline body mass index. Clin Drug Investig 2007; 27: 279-285.

20. Haak T, Tiengo A, Draeger E et al. Lower within-subject variability of fasting blood glucose and reduced weight gain with insulin detemir compared to NPH insulin in patients with type 2 diabetes. Diabetes Obes Metab 2005; 7: 56-64.

21. Luddeke HJ, Sreenan S, Aczel S et al. PREDICTIVE Study Group. PREDICTIVE - a global, prospective observational study to evaluate insulin detemir treatment in types 1 and 2 diabetes: baseline characteristics and predictors of hypoglycaemia from the European cohort. Diabetes Obes Metab 2007; 9: 428-434.

22. Dornhorst A, Luddeke HJ, Sreenan S et al. Safety and efficacy of insulin detemir in clinical practice: 14-week follow-up data from type 1 and type 2 diabetes patients in the PREDICTIVE European cohort. Int J Clin Pract 2007; 61: 523-528.

23. Pieber TR, Draeger E, Kristensen A et al. Comparison of three multiple injection regimens for Type 1 diabetes: morning plus dinner or bedtime administration of insulin detemir vs. morning plus bedtime NPH insulin. Diabet Med 2005; 22: 850-857.

24. Mann CJ. Observational research methods. Research design II cohort, cross sectional, and case-control studies. Emerg Med J 2003; 20: 54-60.

25. Ligthelm RJ, Borzi V, Gumprecht J et al. Importance of observational studies in clinical practice. Clin Ther 2007; 29: 1284-1292.

26. Gough S. Post-marketing surveillance: a UK/European perspective. Curr Med Res and Opin 2005; 21: 565-570.

Štítky
Diabetologie Endokrinologie Interní lékařství

Článek vyšel v časopise

Vnitřní lékařství

Číslo 4

2008 Číslo 4

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se