Recenze


Vyšlo v časopise: Vnitř Lék 2006; 52(5): 507-512
Kategorie: Z odborné literatury

Ska­lický T, Třeška V. Ra­diofrekvenční abla­ce ja­ter­ních ná­do­rů. Pra­ha: Maxdorf 2006. 87 stran. ISBN80–7345–063–1.

Vý­sky­tem ko­lo­rektální­ho karci­no­mu pat­ří­me na před­ní mís­to v Evro­pě. I přes do­sa­vad­ní po­krok v léč­bě je u té­to cho­ro­by ne­příz­ni­vá sku­teč­nost, že v ob­do­bí diagnó­zy má 1/3 pa­ci­en­tů již me­tasta­tické po­sti­že­ní ja­ter. V prů­bě­hu cho­ro­by ma­jí me­tasta­tické po­sti­že­ní až 2/3 ne­moc­ných.

Z tak­to po­sti­že­ných ne­moc­ných je jen u 1/3 vhod­ný lé­čeb­ný zá­krok na játrech. Re­sekce MTS s ku­ra­tivním zá­mě­rem zá­vi­sí jed­nak na zku­še­nos­ti ope­ra­té­ra, jed­nak na cel­ko­vém sta­vu ne­moc­né­ho a na při­dru­že­ných cho­ro­bách. Pou­ze 1/3 ne­moc­ných jsou vhod­ný­mi kan­di­dá­ty ku­ra­tivní ope­rač­ní re­sekce. Mi­mo ty­to ope­rač­ní zá­kro­ky při­chá­ze­jí v úva­hu zá­kro­ky spí­še pa­lia­tivní ja­ko je embo­li­za­ce, krya­li­za­ce, alko­ho­li­za­ce MTS.

V po­sled­ní do­bě se ja­ko no­vá me­to­da léč­by za­vá­dí ra­diofrekvenční abla­ce jak ja­ter­ních me­tastáz, tak i pri­már­ních ja­ter­ních ná­do­rů. S tou­to no­vou me­to­dou nás se­zna­mu­je si­ce útlá, ale ob­sa­ho­vě hutná kni­ha au­to­rů Ska­lické­ho a Třešky.

Kni­ha je roz­dě­le­na do 7 ka­pi­tol sezna­mu­jí­cích čte­ná­ře s his­to­rií po­uži­tí destrukčních me­tod a s vlast­ním pro­vá­dě­ním ra­diofrekvenční abla­ce ja­ter­ních me­tastáz. Cen­né jsou in­for­ma­ce sezna­mu­jí­cí s mož­nost­mi po­uži­tí, indi­ka­ce­mi k RFT a nut­ným pře­do­pe­račním vy­šet­ře­ním. Cen­ná je i stať zdů­raz­ňu­jí­cí nut­nost pro­vá­dět mi­mo RFA i kom­plex­ní sys­té­mo­vou pro­ti­ná­do­ro­vou te­ra­pii.

Je zdů­raz­ně­na mož­nost dispenza­ri­za­ce ne­moc­ných. Dů­le­ži­té in­for­ma­ce po­sky­tu­je sou­bor vlast­ních zku­še­nos­tí, kte­ré jsou pod­po­ře­ny expe­ri­mentální­mi zku­še­nost­mi au­to­rů. V sa­mo­stat­né ka­pi­to­le jsou pro­brá­ny mož­nos­ti léč­by he­pa­to­ce­lu­lární­ho karci­no­mu.

Pub­li­ka­ce au­to­rů Ska­lické­ho a Třešky je na­psá­na sro­zu­mi­tel­ně, pře­hled­ně, s množ­stvím obráz­ků a gra­fů. Je ur­če­na onko­lo­gům, chi­rurgům a všem lé­ka­řům, kte­ří se za­bý­va­jí ne­moc­ný­mi s me­tasta­tickým po­sti­že­ním ja­ter.

Prim. MUDr. Vla­di­mír Spurný, CSc.

Od­dě­le­ní kli­nic­ké a ra­diač­ní onko­lo­gie FN u sv. An­ny

Pe­kařská 53

656 91 Br­no

e–mail: vla­di­mir.spurny@fnu­sa.cz

Do­ru­če­no do re­dak­ce: 27. 4. 2006

Ka­šák V. Chro­nic­ká obstrukční plic­ní ne­moc. Pra­ha: Maxdorf 2006. 187 stran. ISBN 80–7345–082–8

Chro­nic­ká obstrukční plic­ní ne­moc (CHOPN) pat­ří ce­lo­svě­to­vě me­zi vý­znam­né pří­či­ny chro­nic­ké mor­bi­di­ty i morta­li­ty. Jed­ná se o one­moc­ně­ní, kte­ré je ce­lo­ži­vot­ní, po­stup­ně se zhor­šu­jí­cí a vý­znam­ně ovliv­ňu­jí­cí kva­li­tu ži­vo­ta. Vel­mi čas­to ve­de k inva­li­di­tě a před­čas­né­mu úmr­tí. Jed­no­znač­ně nej­dů­le­ži­těj­ší pří­či­nou vzni­ku to­ho­to one­moc­ně­ní je kou­ře­ní. Prá­vě z to­ho­to dů­vo­du se před­po­klá­dá stou­pa­jí­cí inci­dence té­to ne­mo­ci. To­to ved­lo svě­to­vé pneu­mo­lo­gické ex­per­ty k vy­hlá­še­ní Glo­bál­ní ini­cia­ti­vy pro CHOPN (GOLD – Glo­bal Ini­tia­ti­ve for Chro­nic Obstructi­ve Di­sea­se). Ta­to or­ga­ni­za­ce vy­da­la v ro­ce 2001 pí­sem­ný do­ku­ment Glo­bál­ní stra­te­gie pro diag­nos­ti­ku, léč­bu a pre­ven­ci CHOPN. Čes­ká ver­ze to­ho­to do­ku­men­tu by­la vy­dá­na 21. 10. 2001 dí­ky ČOPN (Čes­ké ob­čan­ské sdru­že­ní pro­ti CHOPN). Pub­li­ka­ce se opí­rá o me­di­cín­ské po­znat­ky za­lo­že­né na dů­ka­zech. I přes tu­to stou­pa­jí­cí po­zor­nost, kte­rá je CHOPN vě­no­vá­na, se jed­ná stá­le o vel­ký me­di­cín­ský pro­blém, k je­hož zvlád­nu­tí je za­po­tře­bí, aby by­la s tou­to ne­mo­cí se­zná­me­na co nej­šir­ší lé­kař­ská ve­řej­nost. Se­zná­me­na s pro­ble­ma­ti­kou pří­zna­ků, diagnosti­ky, ra­cio­nál­ní léč­by a je­jí­ho mo­ni­to­ro­vá­ní. Te­pr­ve pak mo­hou být vy­hlíd­ky pro 800 000 ne­moc­ných CHOPN v Čes­ké re­pub­li­ce opti­mis­tič­těj­ší než je to­mu na ja­ře ro­ku 2006. A prá­vě to­to má za cíl útlá kníž­ka Vik­to­ra Ka­šá­ka, kte­rá se vě­nu­je pře­de­vším di­fe­renciální diagnosti­ce, farma­ko­te­ra­pii a chy­bám a omy­lům v diagnosti­ce a léč­bě to­ho­to one­moc­ně­ní.

V ka­pi­to­le na­zva­né Re­pe­ti­to­rium se­zna­mu­je au­tor čte­ná­ře s vý­vo­jem de­fi­ni­ce CHOPN a zá­vě­rem zdů­raz­ňu­je, že vel­mi zjed­no­du­še­ně lze říct, že CHOPN je neutro­filní bron­chi­ti­da na roz­díl od astma­tu, kte­ré je bron­chi­ti­da eozi­no­filní. Upo­zor­ňu­je ta­ké na to, že jak CHOPN, tak astma ma­jí ně­ko­lik fe­no­ty­pů, což je pod­stat­né pře­de­vším z hle­dis­ka od­po­vě­di na léč­bu. Upo­zor­ňu­je, že eozi­no­filní fe­no­typ CHOPN či astma­tu pře­di­ku­je dob­rou od­po­věď na léč­bu korti­koste­roi­dy, a na­opak neutro­filní typ se zvý­še­ným tu­mor–nekro­ti­zu­jí­cím fak­to­rem al­fa (TNFá) pre­di­ku­je špat­nou od­po­věď na korti­koste­roidní léč­bu. I to­to je dů­vod, proč se au­tor do­mní­vá, že de­fi­ni­ce se bu­de dá­le vy­ví­jet.

Dá­le se ka­pi­to­la Re­pe­ti­to­rium za­bý­vá epi­de­mio­lo­gií one­moc­ně­ní. Au­tor upo­zor­ňu­je na to, že v Čes­ké re­pub­li­ce se inci­dence je­nom od­ha­du­je a zá­le­ží na tom, jak inten­ziv­ně se po ne­mo­ci pát­rá. Po­zor­nost by mě­la při vy­hle­dá­vá­ní být za­mě­ře­na na ku­řá­ky, kte­ří po do­bu 20 let kou­ří 20 ci­ga­ret den­ně. Dal­ším pod­stat­ným úda­jem je před­po­klad, že až 50 % ku­řá­ků má CHOPN. Z to­ho ta­ké vy­plý­vá, že nej­účin­něj­ší a nej­lev­něj­ší pre­ven­cí CHOPN je ni­kdy ne­kou­řit. V ka­pi­to­le dá­le au­tor de­tail­ně ro­ze­bí­rá morta­li­tu na CHOPN ve svě­tě a Čes­ké re­pub­li­ce. Uvá­dí, čím vším je ovliv­ně­na, po­pi­su­je stu­die, kte­ré se jí za­bý­va­jí, za­bý­vá se dél­kou hos­pi­ta­li­za­ce pro CHOPN a dél­kou pra­cov­ní ne­schop­nos­ti. Upo­zor­ňu­je pře­de­vším na ná­kla­dy spo­je­né s léč­bou exa­cerba­cí za hos­pi­ta­li­za­ce na jed­not­kách inten­ziv­ní pé­če (JIP). Za­bý­vá se i vě­kem, po­hla­vím a ra­so­vý­mi roz­dí­ly. Jed­no­znač­né je to, že roz­díl­nost je dá­na pře­de­vším v roz­díl­no­sti ku­řác­ké­ho ná­vy­ku.

Dal­ší ob­las­tí, kte­rá je sché­ma­tic­ky a mo­der­ním způ­so­bem probrá­na, je etio­pa­to­ge­ne­ze a pa­to­fy­zio­lo­gie one­moc­ně­ní. A opět je zdů­raz­ně­na úlo­ha zá­ně­tu pře­de­vším neutro­filní­ho. Je po­psá­na úlo­ha neutro­fi­lů, alveo­lárních makro­fá­gů, T–lymfo­cy­tů, B–lymfo­cy­tů, eozi­no­fi­lů, dendri­tických bu­něk, žírných bu­něk, epi­te­liálních bu­něk, fibroblastů, myofibroblastů a myoblastů. Dá­le je vy­svět­le­na úlo­ha zá­nětli­vých me­diá­to­rů – leukotrie­nu B4, interleu­ki­nu 8 a TNFá a dal­ších me­diá­to­rů. Je upo­zor­ně­no na ne­rov­no­vá­hu me­zi pro­teá­za­mi a antipro­teá­za­mi, je po­psá­na úlo­ha oxi­dační­ho, nitri­dační­ho a karbo­ny­lo­vé­ho stre­su, do­pad mu­ko­ci­liární dysfunkce a hy­persekre­ce hle­nu. Jsou po­psá­ny i sys­té­mo­vé účin­ky ne­mo­ci. Dá­le se ka­pi­to­la vě­nu­je bronchiální hy­pe­rakti­vi­tě, vý­vo­jem ob­struk­ce dý­cha­cích cest, hy­pe­rinfla­ce a obec­ně pa­to­fy­zio­lo­gii. Zmí­ně­na je i dě­dič­nost, ge­ne­ti­ka, dá­le ri­z­iko­vé fak­to­ry, vy­vo­lá­va­jí­cí fak­to­ry a jsou vel­mi po­drob­ně po­psá­ny mož­nos­ti pre­ven­ce. V té­to ka­pi­to­le je vel­mi pěk­ně zdo­ku­mento­vá­no, ja­ký do­pad ma­jí pre­ven­tiv­ní opa­tře­ní na vý­skyt i prů­běh one­moc­ně­ní.

Pod­stat­nou část Re­pe­ti­to­ria tvo­ří od­díl vě­no­va­ný kli­nické­mu ob­ra­zu ne­mo­ci. Jsou peč­li­vě po­psá­ny všech­ny pří­zna­ky, okol­nos­ti vy­vo­lá­va­jí­cí spuš­tě­ní one­moc­ně­ní, jsou po­psá­ny všech­ny for­my fy­zi­kál­ní­ho ná­le­zu. V ka­pi­tol­ce, kte­rá je vě­no­vá­na funk­ční diagnosti­ce, je uve­de­no, jak dů­le­ži­té je hod­no­ce­ní funk­ční­ho vy­šet­ře­ní od­bor­ní­kem – pneu­mo­lo­gem. Ka­pi­to­la Dia­gnos­ti­ka se ne­vě­nu­je je­nom funkční­mu vy­šet­ře­ní, ale dal­ším vy­šet­ře­ním. Je ak­cen­to­vá­na i ro­le bronchosko­pie s pro­ve­de­ním bronchoalveo­lární la­vá­že s ná­le­zem zmno­že­ní zá­nětli­vých bu­něk v bronchoalveo­lární te­ku­ti­ně. Je po­psán vý­znam vy­šet­ře­ní indu­ko­va­né­ho spu­ta, dá­le mož­nos­ti vy­šet­ře­ní oxi­du dus­na­té­ho ve vy­de­cho­va­ném vzdu­chu a vy­šet­řo­vá­ní kondenzá­tu vy­de­cho­va­né­ho vzdu­chu.

Vel­mi po­drob­ně je po­psá­na exa­cerba­ce one­moc­ně­ní. Jsou uve­de­na je­jí kri­té­ria, kri­té­ria pro hos­pi­ta­li­za­ci a kri­té­ria pro hos­pi­ta­li­za­ci na lůž­ku inten­ziv­ní me­di­cí­ny (ARO či JIP). Po­drob­ně je rozve­de­na kla­si­fi­ka­ce CHOPN, je vě­no­vá­na po­zor­nost i pro­fes­ní CHOPN. Dá­le je uve­de­no dě­le­ní na sta­dia a pod­kla­dy pro to­to dě­le­ní. Au­tor vě­nu­je po­zor­nost i všem mož­ným kom­pli­ka­cím CHOPN.

Čte­nář jis­tě oce­ní, že je vě­no­vá­na po­zor­nost pra­cov­ní ne­schop­nos­ti a po­sudko­vé pro­ble­ma­ti­ce, or­ga­ni­za­ci pé­če o to­to one­moc­ně­ní v Čes­ké re­pub­li­ce. Dá­le na­lez­ne i po­uče­ní o tom jak bo­jo­vat s kou­ře­ním a jak spo­lu­pra­co­vat s ro­di­nou ne­moc­né­ho CHOPN.

Dal­ší část kni­hy je na­zvá­na Vy­šet­ře­ní a di­fe­renciální dia­gnos­ti­ka. V té­to ka­pi­to­le je uve­de­no, jak ne­moc­né­ho mo­ni­to­ro­vat, kdy ho ho­spi­ta­li­zo­vat, kdy pře­klá­dat na JIP a ARO, kdy zva­žo­vat v sou­čas­nos­ti to­lik akcento­va­nou neinva­zivní venti­lační pod­po­ru a jak po­stu­po­vat v di­fe­renciální diagnosti­ce.

Ka­pi­to­la Farma­ko­te­ra­pie upo­zor­ňu­je na hlav­ní cí­le léč­by CHOPN, na to, jak při­pra­vit plán pé­če o ne­moc­né­ho s CHOPN, čte­nář je se­zná­men s inha­lační­mi sy­sté­my, se zá­sa­da­mi je­jich vý­bě­ru, se zá­sa­da­mi farma­ko­lo­gické léč­by CHOPN, je po­psá­na úlo­ha me­tylxanti­nů, anti­cho­li­nergik, be­ta­mi­me­tik, úlo­ha korti­koi­dů inha­lačních sa­mot­ných a v kom­bi­na­ci s be­ta­mi­me­ti­ky, dá­le korti­koste­roi­dů sys­té­mo­vých. Je upo­zor­ně­no i na se­lek­tiv­ní inhi­bi­to­ry fosfo­dieste­rá­zy 4, úlo­hu á–1–antitrypsi­nu, mu­ko­ly­tik. Au­tor se vě­nu­je i vý­zna­mu vakci­na­ce. V ka­pi­to­le je ro­ze­brá­na i ne­farma­ko­lo­gická léč­ba CHOPN – re­ha­bi­li­ta­ce, oxy­ge­no­te­ra­pie, vý­ži­va. Au­tor se za­bý­vá i do­má­cí venti­la­cí a mož­nost­mi chi­rur­gic­ké léč­by včet­ně trans­plan­ta­ce plic.

Zvlášt­ní ka­pi­to­ly jsou vě­no­vá­ny léč­bě exa­cerba­cí a léč­bě vy­bra­ných sku­pin ne­moc­ných s CHOPN (le­tec­ká do­pra­va, stá­ří). Zmí­ně­na je i CHOPN a syn­drom obstrukční spán­ko­vé apnoe/hy­popnoe, vý­znam lá­zeň­ské léč­by a v ne­po­sled­ní řa­dě jsou uve­de­ny i za­jí­ma­vé ka­zuisti­ky, ve kte­rých je de­monstro­ván pří­zni­vý i ne­pří­zni­vý prů­běh CHOPN. Po­zor­nost je vě­no­vá­na i farma­koe­ko­no­mi­ce.

Ka­pi­to­la Chy­by a omy­ly je vě­no­vá­na chy­bám při sta­no­ve­ní diagnó­zy, chy­bám v te­ra­pii a mo­ni­to­ro­vá­ní a chy­bám dal­ším, ja­ko jsou chy­by v po­uče­ní ne­moc­né­ho, ve způ­so­bu sdě­le­ní diagnó­zy a dal­ší.

Po­uži­tá li­te­ra­tu­ra je pře­váž­ně z po­sled­ních let a jsou uve­de­ny pod­stat­né prá­ce čes­kých au­to­rů, kte­ří se pro­ble­ma­ti­ce CHOPN vě­nu­jí.

Do­mní­vám se, že dí­ky vel­mi pečli­vé­mu zpra­co­vá­ní pro­ble­ma­ti­ky CHOPN, kte­ré je opře­no o po­sled­ní pod­stat­né in­for­ma­ce za­lo­že­né na dů­ka­zech a dí­ky di­dakticky správ­ně zvo­le­né­mu zpra­co­vá­ní té­to pro­ble­ma­ti­ky, lze tu­to kni­hu do­po­ru­čit všem, kte­ří se mo­hou s pro­ble­ma­ti­kou to­ho­to po­stup­ně se zhoršu­jí­cí­ho a ži­vot ohro­žu­jí­cí­ho one­moc­ně­ní se­tkat v rám­ci diagnosti­ky, di­fe­renciální diagnosti­ky i léč­by. Kníž­ka je te­dy vhod­ná pře­de­vším pro pneu­mo­lo­gy, in­ter­nis­ty a prak­tic­ké lé­ka­ře a dal­ší spo­lu­pra­cu­jí­cí od­bor­nos­ti – ra­dio­diagnosti­ky, chi­rur­gy, aneste­zio­lo­gy, pa­to­lo­gy, lé­ka­ře lé­če­ben dlou­ho­do­bě ne­moc­ných, vy­so­ko­ško­lá­ky–ne­lé­ka­ře (fy­zio­te­ra­peu­ty, diete­tisty), stře­do­škol­ské pra­cov­ní­ky a všech­ny dal­ší, kte­ří chtě­jí zís­kat stu­diem jed­né kni­hy ak­tu­ál­ní zna­los­ti o chro­nic­ké obstrukční plic­ní ne­mo­ci.

Doc. MUDr. Ja­na Skřičko­vá, CSc.

Kli­ni­ka ne­mo­cí plic­ních a tu­ber­ku­ló­zy LF MU a FN Br­no, pra­co­viš­tě Bo­hu­ni­ce

Jih­lav­ská 20

639 00 Br­no

e–mail: jskric@fnbrno.cz

Do­ru­če­no do re­dak­ce: 27. 4. 2006

Ehrmann J jr, Schei­derka P, Ehrmann J. Al­ko­hol a ját­ra. Pra­ha: Gra­da Pub­li­shing 2006. 166 stran. ISBN 80–247–1048–X.

Abú­zus al­ko­ho­lu je dlou­ho­do­bým pro­blé­mem lid­stva, kte­rý s se­bou při­ná­ší ne­jen zdra­vot­ní, ale i spo­le­čen­ské a eko­no­mic­ké pro­blé­my. Al­ko­hol po­ško­zu­je řa­du tě­les­ných or­gá­nů, ale po­sti­že­ní ja­ter al­ko­ho­lem je prav­dě­po­dob­ně nej­čas­těj­ší a nej­lé­pe prozkou­ma­né. Ta­to pro­ble­ma­ti­ka si­ce by­la li­te­rár­ně již mno­ho­krát zpra­co­vá­na, ale jed­ná se o tak zá­važ­ný a frekvento­va­ný pro­blém, že in­spi­ru­je dal­ší a dal­ší au­to­ry k je­ho zpra­co­vá­ní.

„Mi­ni­mo­nogra­fie“ Al­ko­hol a ját­ra, tak­to svou kni­hu na­zý­va­jí sa­mi au­to­ři, se sna­ží při­nést kom­plex­ní po­hled na al­ko­ho­lic­ké po­sti­že­ní ja­ter na po­měr­ně ma­lém pro­sto­ru. Au­to­ry jsou pa­to­log, bioche­mik a gastroente­ro­log, což je již sa­mo zá­ru­kou to­ho, že se bu­dou na pro­blém po­sti­že­ní ja­ter al­ko­ho­lem dí­vat z růz­ných úh­lů po­hle­du. Po úvod­ních ka­pi­to­lách, vě­no­va­ných pře­de­vším me­ta­bo­lizmu al­ko­ho­lu v lid­ském orga­nizmu, jsou dá­le po­pi­so­vá­ny me­to­dy prů­ka­zu al­ko­ho­lu v bio­lo­gic­kém ma­te­ri­á­lu, pro­ble­ma­ti­ka akut­ní i chro­nic­ké into­xi­ka­ce al­ko­ho­lem a kli­nic­ké ma­ni­fes­ta­ce abú­zu al­ko­ho­lu – alko­ho­lická stea­tó­za, stea­to­he­pa­ti­ti­da a ja­terní cirhó­za včet­ně je­jích kom­pli­ka­cí. V rám­ci di­fe­renciálně diagnostické­ho po­hle­du na ten­to slo­ži­tý pro­blém je po­zor­nost vě­no­vá­na i ne­al­ko­ho­lic­ké stea­to­he­pa­ti­ti­dě (NASH). Na zá­věr jsou pře­hled­ně zpra­co­vá­na zá­klad­ní kri­té­ria diagnosti­ky al­ko­ho­lic­ké­ho po­sti­že­ní ja­ter.

Mo­no­gra­fie olo­mouc­kých au­to­rů je si­ce roz­sa­hem ma­lá, ale přes­to v ní lze na­lézt ta­ko­vé množ­ství in­for­ma­cí o pro­ble­ma­ti­ce al­ko­ho­lic­ké­ho po­sti­že­ní ja­ter, kte­ré je do­sta­ču­jí­cí jak pro pregra­duální stu­di­um na lé­kař­ských fa­kul­tách, tak pro postgra­duálních vzdě­lá­vá­ní lé­ka­řů spe­cia­li­zo­va­ných na vnitř­ní lé­kař­ství, gastroente­ro­lo­gii, pa­to­lo­gii či bio­che­mii. Je po­znat, že se au­to­ři v da­né pro­ble­ma­ti­ce vel­mi dob­ře orien­tu­jí. Li­te­rár­ní úda­je vel­mi vhod­ně kom­bi­nu­jí s vlast­ní­mi zku­še­nost­mi a ná­zo­ry. Text je do­pl­něn řa­dou ta­bu­lek a ba­rev­ných obráz­ků, kte­ré při­spí­va­jí k ná­zor­nos­ti a dob­ré ori­en­ta­ci v kni­ze. Peč­li­vě je zpra­co­ván i se­znam po­uži­té li­te­ra­tu­ry, rej­střík a se­znam zkra­tek. Tím vznik­la pub­li­ka­ce, kte­rá se vel­mi dob­ře čte, ve kte­ré se dob­ře orien­tu­je a lze na­lézt od­po­věď na řa­du prak­tic­kých otá­zek spo­je­né s diagnosti­kou a léč­bou to­ho­to běž­né­ho a čas­to vel­mi zá­važ­né­ho one­moc­ně­ní.

Doc. MUDr. Pe­tr Hu­sa, CSc.

Kli­ni­ka in­fek­čních cho­rob LF MU a FN Br­no, pra­co­viš­tě Bo­hu­ni­ce

Jih­lav­ská 20

639 00 Br­no

e–mail: phu­sa@fnbrno.cz

Do­ru­če­no do re­dak­ce: 2. 5. 2006

Sme­ta­no­vá V. Vy­so­ký krvný tlak. Bra­ti­sla­va, Slo­ven­ská re­pu­bli­ka: HERBA 2006. 236 strán. ISBN 80–89171–33–8.

Po ro­ku 1999, keď vy­šla pr­vá slo­ven­ská mo­no­gra­fie prof. Ba­la­žovje­cha o vy­so­kom krvnom tla­ku, vy­dá­va bra­ti­slav­ské Vy­da­va­teľstvo HERBA, ako 16. zvä­zok Ma­lej le­kárskej kniž­ni­ce, na Slo­ven­sku v po­ra­dí piatu knižnú publi­ká­ciu o arté­rio­vej hy­pertenzii na Slo­ven­sku. Je ňou mo­no­gra­fie Vy­so­ký krvný tlak MUDr. Viery Sme­ta­no­vej, Ph.D. Publi­ká­cia má 236 strán, prehľadné čle­ne­nie, ľahko zro­zu­mi­teľný, jas­ný ob­sah a po­sky­tu­je uži­točné informá­cie pre kaž­dé­ho le­ká­ra, kto­rý má na sta­ros­ti ale­bo sám lieči cho­ré­ho, kto­rý má vy­so­ký krvný tlak. Prá­ca ob­sa­hu­je informá­cie o vy­so­kom tla­ku kr­vi (TK) so za­me­ra­ním na pri­márnu – esenciálnu – hy­pertenziu, a to na sú­časnej úrov­ni poznatkov, ale i na se­kundárnu hy­pertenziu. Rešpektu­je pre­dovšetkým zá­sa­dy Koordi­načnej ko­mi­sie JNC 7 (USA) z ro­ku 2003, európske smerni­ce Ko­mi­sie ESH/ESC tak isto z ro­ku 2003, „čes­ké“ odpo­rú­ča­nia z ro­ku 2004, ale aj vý­sled­ky veľkých kli­nických štú­dií, ra­du novších prác a ich zá­ve­rov, kto­ré sa zís­ka­li me­tó­da­mi me­di­cí­ny dô­ka­zov (evi­den­ce ba­sed me­di­ci­ne) najmä z posledné­ho obdo­bia. Mož­no konšta­to­vať, že mo­nogra­fia dr. Sme­ta­no­vej ob­sa­hu­je pod­stat­né informá­cie, kto­ré sú spä­té s potre­ba­mi kli­nickej me­di­cí­ny pri rieše­ní otá­zok diagnosti­ky, kla­si­fi­ká­cie, liečby a pre­vencie vy­so­ké­ho TK s prihlia­da­ním na častejšie chy­by, kto­ré mô­žu ovplyvniť ur­če­ní diagnó­zy arté­rio­vej hy­pertenzie, jej prognostickú stra­ti­fi­ká­ciu (stu­peň TK, pri­po­je­né ri­z­iko­vé či­ni­te­le, poško­de­nie cieľo­vých orgá­nov a kli­nic­ky ma­ni­festné kardio­vasku­lárne cho­rob­né sta­vy). Upo­zor­ňu­je na potre­bu dôslednosti pri po­sudzo­va­ní hodnôt prí­le­ži­tostné­ho – ka­zuálne­ho – TK, tzv. hy­pertenzie a normo­tenzie biele­ho plášťa ako na dô­le­ži­té uka­zo­va­te­le, kto­ré urču­jú ďalší dia­gnos­tic­ký a te­ra­peu­tic­ký po­stup. Ich nesprávna interpre­tá­cia mô­že viesť k chybnej dia­gnó­ze a nevhodnej liečbe, najmä liečbe farma­ka­mi.

Podstatnú časť mo­no­gra­fie tvo­rí ka­pi­to­la o princí­poch liečby vy­so­ké­ho TK. Je spra­co­va­ná mo­derne so zdô­razne­ním zá­sad upra­ve­nia ži­votné­ho štý­lu, s ana­lý­zou jed­not­li­vých anti­hy­pertenzívnych farmák, ich indi­ká­cií, kontraindi­ká­cií, vedľajších ne­žia­dú­cich účinkov a zá­važ­ných ri­zík, o za­ča­tí liečby, o me­tó­dach kombi­ná­cie farmák a o sle­do­va­ní efek­tu liečby i prie­be­hu cho­ro­by. Veľmi dô­le­ži­tá je stať o pa­to­ge­né­ze, kli­nickom obra­ze, diagnosti­ke se­kundárnej hy­pertenzie, a o algo­ritme te­ra­peu­tických postu­pov pri jed­not­li­vých jej for­mách. Pre praktickú me­di­cí­nu je uži­točné ta­buľko­vé spra­co­va­nie anamné­zy, fy­zi­kálne­ho vy­šetre­nia, la­bo­ra­tórnej diagnosti­ky a použi­tia po­moc­ných dia­gnos­tic­kých me­tód. Po­sky­tu­je sa aj ta­buľko­vé spra­co­va­nie tých anti­hy­pertenzív, kto­ré sú re­gist­ro­va­né v SR, ale i rad iných tak­to prehľadne upra­ve­ných dát, napr. o vý­znam­ných kli­nických a epi­de­mio­lo­gických štú­diách vo vzťa­hu k hy­pertenzii. Zdô­razňu­je sa potre­ba pre­vencie, včasnej diagnosti­ky, účinnej a kontro­lo­va­nej liečby vy­so­ké­ho TK a o praktickom postu­pe na do­siahnu­tie týchto cieľov. Mo­no­gra­fie je cen­ným zdro­jom informá­cií o jed­nej z najčastejších cho­rôb, kto­ré le­kár lieči – mô­že slú­žiť aj ako prí­ručka pri potre­bách dennej pra­xe kaž­dé­ho kli­ni­ka.

H. prof. MUDr. Mi­lan Pavlo­vič, CSc.

Ka­ted­ra vnú­torné­ho le­kárstva FZSS SZU a I. interná kli­ni­ka FNsP Bra­ti­sla­va–Kra­má­re

Limbo­vá 12

833 05 Bra­ti­sla­va

Slo­ven­ská re­pu­bli­ka

e–mail: kvl@szu.sk

Do­ru­če­no do re­dak­ce: 4. 5. 2006

Manďák J. Intraaortální balonková kontrapulzace. Praha: Grada Publishing 2006. 160 stran. ISBN 80−247−0734−9.

Počet nemocných přicházejících se srdečním onemocněním na kardiologická nebo kardiochirurgická pracoviště v posledních letech enormně vzrostl. Další nárůst už pravděpodobný není, ale s prodlužujícím se věkem a hlubšími znalostmi v těchto oborech budou ošetřováni stále starší a rizikovější nemocní. To přinese větší nároky na možnost použití jednoduché, dostupné a snadno aplikovatelné mechanické srdeční podpory. Intraaortální balonková kontrapulzace (IABK) tyto podmínky plně splňuje. Její použití bude pravděpodobně stále častější a možná se rozšíří i mimo kardiologická a kardiochirurgické pracoviště. Proto získávání znalostí o této metodě je nezbytné. V naší odborné literatuře doposud komplexní práce na toto téma chyběla. Kniha MUDr. J. Manďáka má oprávněné ambice tuto mezeru zaplnit.

Kniha je přehledně rozčleněna do 13 kapitol. V prvních kapitolách je vysvětlen princip kontrapulzace a veškeré technické aspekty správného fungování. Tyto zajímavé informace a jejich osvojení jsou nezbytným předpokladem pro uvažování klinického lékaře v souvislosti s použitím IABK. Pro vlastní použití je také nezbytné znát cévní přístupy, které jsou podrobně vysvětleny v další kapitole.

Za nejdůležitější část knihy považuji vysvětlení indikací pro použití IABK. Jejich rozdělení na terapeutické a profylaktické je sice z didaktického hlediska správné, ale v praxi se obě skupiny často prolínají, jak to přiznává i sám autor. Indikace jsou stále nedořešenou otázkou. Na použití IABK např. při kardiogenním šoku, komplikacích infarktu myokardu nebo při syndromu nízkého minutového výdeje je všeobecný souhlas. U jiných skupin, jako např. při nestabilní angina pectoris, při septickém šoku či jiných nekardiálních onemocněních, shoda zdaleka nepanuje a použití IABK je spíše otázkou osobních zkušeností a v neposlední řadě i ekonomických možností daného pracoviště. Přes to je zřejmé, že indikace pro použití IABK se budou zřejmě rozšiřovat zejména při srdečním onemocnění a nelze vyloučit i častější použití při mimosrdečních akutních stavech.

Pro klinické pracovníky je stejně důležité znát i kontraindikace a možné komplikace, které mohou v souvislosti s IABK vzniknout. Těmto problémům jsou věnovány dvě následující kapitoly. Poučné jsou i poslední dvě kapitoly týkající se péče o nemocné s IABK a vlastní zkušenosti hradeckého pracoviště, které se této problematice věnuje podrobně již dlouhá léta.

Uvedená monografie je v české odborné literatuře první prací komplexně pojednávající o intraaortální balonkové kontrapulzaci. Je pojata tak, že by mohla být „slabikářem“ pro všechny kardiochirurgy a invazivní kardiology, ale její přečtení lze doporučit všem, kteří přijdou do styku s kardiologickými nemocnými, neboť jsou zde obsaženy všechny potřebné informace. Autor svoji prací prokázal nejen hluboké teoretické znalosti uvedené problematiky, ale i velikou praktickou zkušenost.

doc. MUDr. Petr Němec, CSc.

Klinika kardiochirurgie LF UP a FN Olomouc

www.fnol.cz

e-mail: petr.nemec@fnol.cz

Doručeno do redakce: 30. 4. 2006

Staffa R. Záchrana kriticky ischemické konèetiny: pedální bypass. Praha: Grada Publishing 2004. 110 stran. ISBN 80−247−0957−0.

Téma práce je v cévní chirurgii velmi aktuální. Chronická ischemická choroba dolních končetin postihuje 5 až 7 % populace ve věku nad 60 roků a do stadia kritické ischemie končetiny může dospět až 10–15 % těchto nemocných. S prodlužující se průměrnou délkou života a předpokládaným nárůstem diabetu v populaci lze předpokládat další nárůst těchto čísel. Nutnost provedení vysoké amputace končetiny u těchto nemocných přináší nejen vysoké riziko mortality, ale i významný zásah do jejich fyzického a psychického života. Proto je každá metoda, která může vést k zachování končetiny, nesmírně důležitá.

V úvodní kapitole je vysvětlen pojem chronické kritické ischemie (CHKI) dolní končetiny na podkladě definice WHO a klinické klasifikace. V epidemiologické části je uvedena incidence onemocnění, riziko amputace a mortality. Je poukázáno na diabetes mellitus jako na zvlášť významný rizikový faktor CHKI. V části, která je věnována vyšetření, jsou rozebrána všechna dostupná klinická i paraklinická, invazivní i neinvazivní vyšetření, kterými je možno získat o nemocném a stavu jeho cévního řečiště co nejvíce informací. Na základě výsledků vyšetření a vlastních zkušeností je pak vysvětlen obecný diagnostický a terapeutický algoritmus používaný na pracovišti autora. Za skutečnost hodnou zvláštního zřetele považuji zjištění prokázané autorem, totiž že nepřítomnost pedálních tepen nebo plantárního oblouku při angiografii nemusí nutně znamenat kontraindikaci k výkonu, neboť tyto tepny mohou být průchodné a poskytnout vhodný výtokový trakt pro distální anastomózu. To je důkazem toho, že k vysoké amputaci je třeba přistupovat velmi uvážlivě a zdánlivě ztracená končetina se dá mnohdy zachránit.

V další kapitole je vysvětlen syndrom diabetické nohy. Podle literárních údajů autor odvozuje, že se jedná o závažný problém, neboť v ČR tímto syndromem trpí několik desítek tisíc lidí. Je uvedeno několik klasifikací tohoto syndromu. Je zdůrazněno, že z patofyziologického hlediska se na vzniku diabetické nohy významně podílí nejen angiopatie, ale také neuropatie. Z angiologického hlediska je hlavním problémem makroangiopatie, a nikoli mikroangiopatie, jak se ještě donedávna tradovalo. Na závěr kapitoly je popsán současný chirurgický přístup k diabetické noze.

Problematice amputací, jejich incidenci a rizikům je věnována samostatná kapitola. Např. v ČR se ročně provede kolem 5 000 vysokých amputací, přitom počet amputací pro diabetickou gangrénu má vzestupný trend.

Nejdůležitější částí knihy je kapitola věnovaná pedálnímu bypassu. Podrobně je popsána tepenná anatomie a možnosti chirurgických přístupů k pedálním tepnám. Indikací k této rekonstrukci zůstává kritická ischemie končetiny, neboť vyšší riziko operace neopravňuje k tomu, aby byli operováni nemocní pouze v klaudikačním stadiu. Mezi kontraindikace patří mimo nesouhlasu pacienta nepříznivý celkový stav, pokročilý lokální nález na končetině a nepřítomnost žilní náhrady.

Dále je podrobně popsána chirurgická technika a pooperační péče. Zmíněna je také úloha PTA v léčbě těchto nemocných. Výsledky PTA jsou však horší než chirurgická rekonstrukce. Jako doplněk je možné při úspěšné rekonstrukci a velkém defektu doplnit pedální bypass přenosem svalového laloku. Autor popisuje i techniku pedálního bypassu pomocí velké safény in situ. Obecně však nevýhody této metody zřejmě převyšují její výhody, a proto se zatím výrazně nerozšířila.

Z praktického hlediska lze ocenit zařazení popisu několika kazuistik pacientů. Tato forma prezentace je pro čtenáře (zejména chirurgického) daleko instruktivnější, než suché souhrnné výsledky.

Téma knihy je v cévní chirurgii velmi aktuální a odráží pokrok, kterého bylo za poslední roky v chirurgické technice a taktice léčby CHKIDK dosaženo. Tato metodika není v širší lékařské veřejnosti všeobecně známa. Ve skupině cévních chirurgů, pokud je známa, je používána spíše výjimečně. Širší zavedení této techniky by mohlo pomoci zlepšit kvalitu života mnoha nemocným a zachránit mnoho dolních končetin. Snížil by se tak počet amputací končetin, který je stále neúměrně vysoký, a tím by se omezily i psychologické problémy související s tímto mutilujícím výkonem.

doc. MUDr. Petr Němec, CSc.

Klinika kardiochirurgie LF UP a FN Olomouc

www.fnol.cz

e-mail: petr.nemec@fnol.cz

Doručeno do redakce: 30. 4. 2006


Štítky
Diabetologie Endokrinologie Interní lékařství
Článek Úvodník

Článek vyšel v časopise

Vnitřní lékařství

Číslo 5

2006 Číslo 5

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se